16. 07. 2010 > Nový ministr Dobeš pro HN: Reforma vysokých škol nyní není nejvyšší priorita

 Jsem skutečně rád, že konečně se někdo z ministrů školství rozhodl říci nahlas to, co snad každý racionálně uvažující člověk pohybující se v oblasti vzdělávání ví už dávno. Klíč ke vzdělanosti leží na úrovni základních a středních škol a zejména ve zvýšení zájmu o problematiku základního a středního školství. Nemá smysl psát vice, komplex problémů je obrovský (personální, finanční, modernizace metod výuky, eliminace byrokratických povinností kantorů, projektovou podporu pro základní a střední školy a mnoho dalšího...), ale jsem vážně rád, že se vůbec nějaký ministr školství konečně začal vyjadřovat ke vzdělávacímu sektoru, který, na rozdíl od, podle mého názoru, nereformovatelných univerzit s jejich teoretickými důvody proč takto nereformovat, ale onak ano, aby se nakonec zjistilo, že vlastně nikdo neví jak?...:(no spíš tam je zájem nechat vše tak jak je (ale za víc peněz a hlavně s tou autonomií)) a moc s tím nehýbat, vždyť to vlastně většině funkcionářů takto vyhovuje...)), trpěl nepochopitelným nezájmem jeho předchůdců. Chce to však více práce v terénu (na školách a hlavně se samotnými pedagogy, kterým musí být jasně řečeno, že o jejich práci společnost stojí). A chce to rozhodně méně těch všech "strašně důležitých" a nesmyslných metodik a kvázi odborných vzdělávacích seminářů generovaných úředníky z MŠMT (seminářů se pořádá na ministerstvu do roka desítky, ale jejich hodnota, na rozdíl o nákladů, se většinou rovná nule, nehovoříc už ani o tom, že problematice výuky a  prezentaci projektů se věnují úředníci, kteří nikdy nezažili skutečnou realitu fungování škol, nechápou regionální specifika fungování škol, ani ekonomickou realitu...). Tyto neefektivní výdaje ministerstva (na kolikrát zcela nesmyslné aktivity - metodiky, příručky a další interní "projekty-texty", které nikdo ani nečte...), plynoucí částečně z rozpočtu a z evropských fondů, totiž doposud nevedly k vytyčenému cíli: k reformám souvisejícím s bezprostřední modernizací výuky a zázemí škol. Tyto neefektivní výdaje ministerstva doposud vedly tak akorát k vytváření a udržování zbytečných pracovních míst na ministerstvu a v jeho přidružených "servisních organizacích"! (reakce na text z HN: http://domaci.ihned.cz/c1-44903240-novy-ministr-dobes-pro-hn-reforma-vysokych-skol-nyni-neni-nejvyssi-priorita)

27. 05. 2010 > Spor o občanství? Nikoliv, opět jen hloupý spor politických elit!

•  Slovensko-maďarské vztahy a jejich eskalace v souvislosti s přijetím novely zákona o dvojitém občanství ze strany maďarského parlamentu se opět dostaly do popředí pozornosti médií. Blesková reakce slovenské vlády na přijatou novelu v podobě úpravy zákona o státním občanství vytvořila dojem takřka „válečného“ stavu mezi oběma státy.Celý komentář čtěte zde...

Přejít do sekce - .

26. 05. 2010 > Hysterie okolo dvojitého občanství...a vůbec nejde o zákon

•  Tak dnes maďarský parlament přijal novelu zákona o dvojitém občanství a završilo se tak úsilí Fideszu, ale i dalších politických a nepolitických subjektů, které s myšlenkou této právní normy přišly už před mnoha lety. V roce 2004 bylo referendum o této otázce neúspěšné, respektive neplatné, protože se ho nezůčastnilo dostatečné množství voličů. S odkazem právě na výsledek neúspěšného referenda z roku 2004, je možné říci, že mezi většinou maďarské společnosti prostě podobná institucionalizovaná norma nenachází podporu. Celý komentář čtěte zde...

Přejít do sekce - .

20. 05. 2010 > Tradiční slovensko-maďarská roztržka... zákon o dvojitém občanství

•  Opět nám „odborníkům“ na slovensko-maďarské vztahy začala sezóna. Česká a slovenská média dramaticky líčí poslední roztržku ve slovensko-maďarských vztazích. Česká média vděčně citují současného pána na Hluboké ulici v Bratislavě „Lajdáka“, který hovoří o podobenství rusko-gruzínském…, tentokrát je kamenem sváru mezi Slovenskem a Maďarskem – návrh zákona o dvojitém občanství pro zahraniční Maďary. Celý komentář čtěte zde...

Přejít do sekce - .

28. 04. 2010 > Výsledky maďarských voleb - jak to vidím já

• Po druhém kole maďarských parlamentních voleb, ve kterých dosáhla historického úspěhu pravicově-konzervativní strana Fidesz na čele s Viktorem Orbánem se roztrhl pytel s komentáři, které vesměs vyjadřují obavy z takto silného mandátu pro jednu stranu. V maďarských, a ještě více v textech zahraničních (žel i českých) analýz a komentářů, se přetřásá tzv. "Obamův efekt" nebo "Příliš slaný maďarský guláš", v překladu myšleno, že Maďaři až příliš velké naděje vkládají do osoby V. Orbána a jeho strany (koalice Fidesz-KDNP). Tuto myšlenku, aspoň podle mého názoru, je proto vhodné uvést na pravou míru. Na základě dlouhodobé znalosti maďarské společnosti, médií i maďarské politiky, se nemohu ztotožnit s takto zjednodušenou a zcela schematickou interpretací výsledků maďarských voleb (co hůře, bez důkladné znalosti maďarských reálií). V Maďarsku se nejedná o "okouzlení Orbánem" na způsob Obamova okouzlení americké společnosti. Maďarská společnost podporou Fideszu vyjádřila velice zásadním způsobem své, diplomaticky řečeno, "rozladění-protest" s politických stylem dvou předešlých volebních období, které reprezentovala hospodářsky i sociálně nereálně vytyčená a zejména nakonec nerealizovaná politika socialistických kabinetů (P. Medgyessyho a zejména F. Gyurcsánye). "Okouzlení Orbánem v Maďarsku" se nekoná ani z důvodu jakékoliv výjimečnosti předvolebního programu strany Fidesz (Politika národních zájmů), který až a několik konkrétních dat (zasazených ovšem do mlhavé časové perspektivy) nepřináší žádnou výraznou změnu, o které by nebyla řeč v jiných předvolebních programech dalších politických stran. Zjednodušeně řečeno, Orbán a jeho tým (Fidesz už minimálně od voleb v roce 2006 není stranou onoho jednoho muže - po neúspěšných volbách v roce 2006 byla strana transformována na efektivně hierarchizovanou politickou firmu) zcela mistrovsky využil nechuť maďarské společnosti k levicové politice, která po osmi letech nepřinesla onen slibovaný optimistický příslib prosperujícího Maďarska, tak jak o tom hovořila volební kampaň socialistů (ale i pravicového Fideszu) před čtyřmi lety. Využil morálního znechucení, které následovalo po volbách v roce 2006 po zveřejněné nahrávce F. Gyurcsánye o nereálném stavu maďarské ekonomiky, bezpečnostních "manévrech" po nepokojích v září a říjnu 2006 a tápání socialistických vlád na poli hospodářské politiky. Dále Orbán a jeho tým využil oslabení a rozkladu dalších středopravých stran - MDF a SZDSZ (tím se Fideszu plní sen o integraci pravice), které se v uplynulých čtyřech letech až příliš zapletly do otevřené, či nepříme účelové spolupráce s levicovou vládou a tím ztratily před voliči nejen svou leta budovanou kredibilitu, ale i pozici alternativy v právé části politického spektra. Výsledkem tohoto procesu je přesun voličů v prospěch jediné mocensky reálné alternativy, tedy k Fideszu. Alternativy, kterou v mnoha případech hodnotí maďarská společnost velice kriticky, nicméně jak jednohlasně dodáváí, aspoň to nebude tak strašné, jako to bylo v případě postkádárovských socialistických kádrů. Maďaři ani nečekají okamžité zázraky od Orbánova kabinetu, spíše očekávají změnu společenské atmosféry a jak sami až emocionálně konstatutjí, završení transformace z let 1989-1990 a postupné obnovení potřebné důvěry ve státní instituce. Dalším problémem, který reflektují média (z logiky věci spíše ta zahraniční) je Orbánova "národní-přeshraniční" rétorika ve směru jeho zájmu o situaci "přeshraničních Maďarů" I toto je však dlouho "obehrávané téma", které prostě k maďarské zahraniční politice patří od dob vzniku moderního posttrianonského maďarského státu. Nebylo v Maďarsku vlády, která by situaci zahraničních Maďarů (na Slovensku, Ukrajině, Srbsku, Rumunsku) nesledovala. V této oblasti se však spíš jedná o rétoriku směrovanou dovnitř, ve směru posílení pošramoceného sebevědomí v době, kdy Maďarsko i maďarská společnost utrpěla několik těžkých ran v důsledku hospodářského propadu a propadu své mezinárodní (zejména regionální) kredibility. Maďarsko se ve druhé polovině roku 2011 stane předsedající zemí EU a i proto si lze velice těžce představit, že by Orbánova administrativa riskovala ztrátu diplomatické důvěryhodnosti. Ostatně maďarští analytici jednoznačně konstatují, že v agendě nové vlády prostě bude, bez ohledu k tomu, co proběhne médii, prioritou ekonomický program a nastartování hospodářského růstu, který koneckonců není možný bez spolupráce s nejbližšími sousedy. Prvky primitivních nacionalistických výpadů a využívání karty (o jednotě maďarského kulturního a jazykového společenství, stejně jako primitivní využívaní xenofobních vášní v podobě "maďarské karty" na Slovensku), jsou již více než tradičním prvkem maďarských, ale i slovenských předvolebních kampaní, stejně jako i jejich historicky zatížených vztahů (bez ohledu na jejich momentální vůdce) rp.

23. 04. 2010 > Maďarsko – volby 2010 a pár postřehů - po prvním kole voleb

• Po prvním kole maďarských parlamentních voleb odpovídá situace dlouhodobým předpovědím, které od roku 2007 favorizovaly stranu Fidesz jako budoucího vítěze voleb. Stejně očekávaným výsledkem je i zisk cca 53 procent hlasů, který se ještě může vyšplhat výše k 60 procentní hranici a tedy i k zisku ústavní většiny v parlamentu. Nemá smysl teď polemizovat s publicistickými experty, kteří vyjadřují své obavy z možné silné koncentrace moci v rukách jedné strany a jejího předsedy V. Orbána. Fidesz na čele s Orbánem již několikrát potvrdil, že není subjektem, který by sešel z cesty demokratického uplatňování moci více, než jak to ve svůj prospěch a zájem činí jakákoliv jiná politická strana ovládajcí vládní kormidlo. O to více pokrytecké až směšně je poslouchat tyto námitky ze strany dosud vládnoucích socialistů, pohrobků totalitního Kádárova řežimu, kteří straší společnost koncem svobody tisku (předsedkyně MSZP Lendvai Ildikó, 23.4.). Ne zcela neoprávněně na adresu socialistů V. Orbán uvedl, že se stali pro společnost nedůvěryhodnými a jejich negativní zastrašovací kampaň nefunguje (Péntek 8, Hír Tv, pátek 23.4.). Zcela zbytečné je i dramatické líčení o posilování maďarské krajní pravice, zejména strany Jobbik (ze strany socialistů jde o prvek politické kampaně, ze strany zahraničních novinářů bohužel o plytkou znalost maďarské společnosti a historických reálií). Je škoda, že si novináři ve svých komentářích nevšimli i zcela opačného a velice pozitivního trendu: posilování občanských aktivit na poli uplatňování politických práv v podobě vzniku dvou zcela nových stran LMP (Politika může být jinou) a CM (Civil Mozgalom - Občanské hnutí), které vznikly jako reakce občanských skupin na neschopnost politické spolupráce dosavadních politických dinosaurů MSZP a FIDESZU. Ačkoliv po prvním kole voleb je jasné, že druhá strana (CM - Civil Mozgalom) se do parlamentu nedostane, je sympatické, že došlo k pokusu narušit 20 let existující stranickopolitickou strukturu, která zjevně nefunguje (potvrzením je i propad Maďarského demokratického fóra a předvolební rozpad Svazu svobodných demokratů). Publicisté a novináři (bohužel i většina těch českých) by se nejdříve měli blíže seznámit s dějiným vývojem Maďarska po roce 1918 (a zejména s obdobím 1918-1938), kdy podobných krajně pravicových, národní zájmy hájících hnutí v Maďarsku vzniká na desítky a stávají se jakousi národní tradicí a obranou proti „vnějšímu ohrožení“ – tato radikální hnutí však vždy většinou stála mimo hlavní politický proud, ačkoliv byla v okamžiku potřeby účelově využívána. Dost podobná (samozřejmě za zcela jiné mezinárodněpolitické situace) je i současná situace se stranou Jobbik – do politických výšin ji vynesla zejména neúspěšná hospodářská a sociální politika socialistických vlád a dále nesouhlas s příliš umírněnými požadavky (zejména v menšinové oblasti a v romské otázce) hlavního lídra maďarské pravice, strany Fidesz. Je třeba zdůraznit, že očekávané vítězství FIDESZU není vítězstvím radikální pravice (jak to rádi podsouvají českým novinářům slovenské zpravodajské servery…), ale je prostým a logickým vyústěním nespokojenosti Maďarů s politikou socialistických vlád za uplynulých osm let, které naslibovaly lidem více (třeba i ten 13 důchod), než nakonec byly schopny splnit-zaplait-zadlužit… Jaká to moc blízká podobnost se sliby české levice, jen abychom nedopadli po pár letech úplně stejně jako ti naši prozřivší Maďaři… (rp)

11. 04. 2010 > Maďarsko – volby 2010 a pár postřehů na sklonku předvolební kampaně I.

• V pátek 9. dubna 2010 ve čtyři odpoledne vstoupilo v platnost předvolební moratorium. V neděli pak ráno do kostela a po mši svaté k urnám - Itt az idő. I to je tradiční předvolební obrázek Maďarska. Ale politici všech stran se do posledního dne předvolebního kolotoče činili. Od brzkých ranních hodin až do posledních minut. Viktor Orbán, „zatím“ jen předseda opozičního FIDESZU, ale nejpravděpodobnější budoucí maďarský premiér, již ráno promlouval z hlavní ranní relace maďarské státní televize (A reggel) a zopakoval již stokrát zopakované, co by se mohlo stát i hlavním marketingovým heslem: „mysli FIDESZ“, což v překladu, pro méně chápavé, znamená, jen my jsme schopni vyvést Maďarsko z krize. Jen velká škoda, že plán je to asi tak dobrý, že ani těsně před prvním kolem voleb Orbán neprozradil trochu více z kuchyně „mladých“ maďarských demokratů. Určitě by to mohlo ještě inspirovat i naše české politické figury, předhánějící se zaručenými recepty na to, jak z krize, ale i „zasvěcenými“ znalostmi maďarského hospodářského vývoje… Orbán nicméně nepřekvapil, zopakoval pár krásných frází o potřebě stabilizace veřejných financí a o boji proti nezaměstnanosti a vymezení se proti levici, stejně jako radikální pravici (Jobbik). Jaká to podobnost s předvolební rétorikou českých politických řemeslníků – už chápu, že to dělají hlavně proto, aby jim ty skvělé myšlenky nikdo neukradl, ale tak trochu zapomínají na těch pár,co  ještě myslí, ale o ty jim přece nejde. Už začínám chápat slova jednoho svého slovenského kolegy vědce, politika i pragmatika, jinak takového dnešního slovenského Juraje Palárika, co staví most přes minulost (slovensko-maďarskou), který stále dokolečka opakuje, že programy politických stran stejně nikdo nečte. Asi má pravdu, ale i tak si stále říkám, že politika by se neměla stát pouhou okamžitou kuchyňskou inspirací, ale promyšlenou a koncepční prácí. Asi se pletu, ale asi i proto to s tou naší politikou, stejně v Maďarsku, jako i v Česku i na Slovensku tak špatně vypadá. Nikomu vlastně nevadí, že když někdo říká, tohle je špatně, tak ani nenaznačí (když už to přímo neřekne), jak to dělat lépe, snad i dobře a hlavně, jaká posloupnost kroků k tomuto obratu vede. Tato politická prostota-prázdnota je stejná v Maďarsku, v Česku i na Slovensku. Ale zpátky do Maďarska. V pátek se nečinil jen vůdce opozice, ale i volební lídr Attila Mesterházy (nikoliv předseda strany) dosud vládnoucích socialistů. Ti se budou po osmi „vcelku“ neúspěšných letech na čele vlády (2002-2010) poroučet do opozice. Je to zajímavá parta, tihle socialisté. V businessu se jim po změně režimu (1989-1990) dařilo výborně (domácí i zahraniční kontakty a finanční kapitál nebyl problém), jen v té politice to už bylo slabší. V rámci posledních dvou volebních období vystřídali 3 ministerské předsedy (Medgyessy, Gyurcsány, Bajnai – nominant socialistů), 3x změnili předsedu strany (I. Hiller, F. Gyurcsány, I. Lendvaiová), ale stejně jim to moc nepomohlo a podle všech možných průzkumů veřejného mínění to hlavně odskákala maďarská společnost. Posledním záchranným pokusem o změnu byla volba zvláštního volebního lídra (premiérského kandidáta), který měl zvrátit strmě padající preference strany před volbami 2010. Lídrem se stal Attila Mesterházy, ale tou šancí na změnu vlastně ani nikdy nebyl - jednak není, i přes svůj mladý věk, žádnou novou politickou tváří – spíš takovou politickou ojetinou s novou karosérií, s neúspěchy socialistických vlád ho pojí vedení poslanecké frakce v parlamentu, a tedy i podíl na politice slibů a příslibů reforem, ze kterých po osmi letech vlády socialistů zůstaly akorát tak stohy papírů na ministerstvech... (RP)